dnes je 19.11.2019
Input:

Věcný záměr stavebního zákona - institucionální změny a alternativní návrhy řešení

7.6.2019, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2.2.27 Věcný záměr stavebního zákona – institucionální změny a alternativní návrhy řešení

Mgr. Martina Pavelková

Informácie platné podľa legislatívy v ČR!

V současné době byl po meziresortním připomínkovém řízení předložen Vládě ČR k projednání věcný záměr stavebního zákona, přičemž aktuálně se jím zabývá Legislativní rada vlády, resp. její pracovní komise. Věcný záměr byl po připomínkovém řízení upraven a doplněn, nicméně jeho základní teze zůstávají stejné jako v předchozí verzi a Vládě je tedy předkládán s mnoha rozpory s ministerstvy, krajskými úřady, Národním bezpečnostním úřadem a Generální inspekcí bezpečnostních sborů, Veřejným ochráncem práv a dalšími institucemi. Zásadní nesouhlas projevila připomínková místa především ve vztahu k navrženým institucionálním změnám a související integraci agend speciálních stavebních úřadů a dotčených orgánů.

Podle věcného záměru upraveného po meziresortním připomínkovém řízení představují institucionální změny gros všech navržených změn a je jimi podmiňována úspěšná realizace veškerých změn ostatních. Je navrženo vynětí stavební agendy ze spojeného modelu veřejné správy a vytvoření nové soustavy orgánů státní stavební správy, v jejímž čele by stál Nejvyšší stavební úřad, následovaly by krajské úřady a jejich územní pracoviště na obcích s rozšířenou působností. Do této soustavy by byly integrovány speciální, vojenské i jiné stavební úřady a také orgány dotčené v procesech vedených v režimu stavebního zákona. Procesně by pak řízení v prvním stupni ve většině případů i pořizování územních plánů obcí zajišťovala územní pracoviště krajských úřadů a samotné krajské úřady by byly odvolacími orgány a pořizovateli krajské územně plánovací dokumentace. U specifických druhů staveb se předpokládá příslušnost pouze jednoho nebo jen několika vybraných konkrétních krajských stavebních úřadů. Nejvyšší stavební úřad by byl zřízen coby organizační složka státu a vykonával by působnost jako vrcholný správní úřad s celostátní působností. Jeho úkolem by byla rozhodovací a zejména i metodická činnost vůči celé státní stavební správě, zajištění digitalizace stavební agendy, jakož i personální, majetkový a ekonomický provoz státní stavební správy. Převzal by tak veškeré kompetence stávajících ministerstev a dalších ústředních orgánů státní správy v oblasti stavebního práva. Pouze takovýto model může dle předkladatelů vést k eliminaci fenoménu systémové podjatosti, k jednotnému a efektivnímu metodickému řízení a k postupnému zvyšování stávající odborné úrovně a specializace, což v případě stávajícího systému mnohaset správních orgánů působících u územních samosprávných celků zajistit nelze.

Vůči tomuto razantnímu přístupu předkladatele návrhu se v rámci připomínkového řízení vymezila především dvě ministerstva, a sice Ministerstvo vnitra a Ministerstvo životního prostředí. Obě tato ministerstva vznesla vůči návrhu institucionálních změn zásadní připomínky, jež doprovodila svými návrhy alternativních řešení. Po připomínkovém řízení trvají obě ministerstva na rozporech, o kterých by měla následně rozhodovat Vláda ČR. Ministerstvo vnitra vzneslo v rámci zásadních připomínek k návrhu institucionálních změn protinávrh, ve kterém navrhuje zachování spojeného modelu na úrovni krajů i obcí. Ústředním správním orgánem by se měl stát obdobně jako ve věcném záměru Nejvyšší stavební úřad v čele s ředitelem jmenovaným vládou na návrh Ministerstva pro místní rozvoj. Řešení problému stávající veřejné správy na úseku stavebního práva vyjmenovaných ve věcném záměru návrh Ministerstva vnitra navrhuje formou zásadního snížení počtu stavebních úřadů na obcích. Zachovány by tak měly být pouze stavební úřady na obcích s rozšířenou působností a na jiných vybraných obcích, v kterých probíhá stavební činnost ve vyšší míře. Nejnižším článkem soustavy by byly místní stavební úřady, tzn. že tento návrh nepřebírá myšlenku věcného záměru, že na obcích s rozšířenou působností by fungovala pouze jakási detašovaná pracoviště krajských úřadů. Obecné stavební úřady by přebraly kompetence speciálních stavebních úřadů. Stávající působnost by byla zachována u staveb v působnosti Ministerstva obrany, Ministerstva vnitra, Ministerstva spravedlnosti a vojenských stavebních úřadů.

Další alternativní návrh vzneslo ve vztahu k navrhované integraci dotčených orgánů do stavebních úřadů Ministerstvo životního prostředí, které navrhlo zjednodušení stávajících procesů formou tzv. jednotného environmentálního povolení. Jednalo by se o správní rozhodnutí vydávané orgánem ochrany životního prostředí jako podklad pro rozhodnutí stavebního úřadu o povolení stavby, případně jiné obdobné rozhodnutí. Environmentální povolení by nahrazovalo všechna dosavadní podkladová vyjádření, závazná stanoviska i rozhodnutí, která jsou pro záměry v území na úseku ochrany životního prostředí vydávána, včetně závazného stanoviska EIA a zjišťovacího řízení. Integrované povolení IPPC případně jiné povolení k provozu by nahrazovalo tzv. environmentální provozní povolení. Jednotné environmentální povolení by bylo vydáváno vždy, pokud by záměr na úseku životního prostředí vyžadoval vydání více než jednoho podkladového aktu. Zjednodušený režim vydávání tohoto povolení by se uplatnil pro záměry nepodléhající posuzování vlivů na životní prostředí.

Oba alternativní návrhy mají společné to, že dle jejich tvůrců lze dosáhnout deklarovaných cílů nové právní úpravy i méně invazivním, efektivnějším, rychlejším a výrazně levnějším způsobem. Z těchto hledisek by se vůči nim měla v rámci projednání rozporů vyjádřit také Vláda ČR. Pokud by však bylo těmto návrhům vyhověno, znamenalo by to velmi pravděpodobně odklon o té části věcného záměru stavebního zákona, v níž jsou navrhovány právě institucionální změny.